Akordové značky


1   Zadejte akordovou značku:

základ:

#/b:

přípona:

číslo:

sus:

add:

add:

/

alt. bas:

#/b:

C


Test: akordové značky


?


Podle zobrazené akordové značky zadejte správné tóny!


Kontrola zadání:
Zadání značky je v pořádku!


2   Zapište tóny akordu:

nota:

#/b:

     


3   Zkontrolujte svou odpověď:


Zadejte odpověď!


Nastavení programu:

(obnoví všechna výchozí nastavení)


Zobrazit noty o oktávu níže

Náhodně generované akordy jen od bílých kláves

Do náhodně generovaných akordů vkládat:

příponu

číslo

sus

add

Vynechat tón zdvojený alternativním basem

Přeskupit tóny do těsné harmonie

Interval od základního tónu, ve kterém budou tóny přesouvány do nižší polohy

Povolit vyskakovací hlášky:

Oznámení Vaše odpověď je správná!

Nedostatky při zadávání odpovědí


Tóny zadávejte ve správném pořadí a pouze směrem nahoru (jako v notové osnově), jinak je program označí jako chybu! Pozor, rozlišuji dim jako kvintakord a dim7 jako septakord, i když názory na zápis této značky jsou různé.


Poznámky k zápisu značek


Pro naučení nebo zopakování akordových značek doporučuji učební materiál Mgr. Františka Mixy. Stejný text najdete také v novém vydání ABC hudební nauky Luďka Zenkla (jedná se o vydání se žlutým přebalem).

H/B

Zápis akordových značek je velmi variabilní, každý muzikant i každá učebnice preferuje trochu jiný způsob značení, navíc se způsob značení mění v závislosti na zemi, hudebním žánru nebo účelu. Mezinárodní způsob značení nezná tón H, proto je třeba odlišovat B (= naše H) a Bb (= Hes). Název tónu H, na který jsme zvyklí, je lokální záležitostí německé hudební teorie a ve vzdálenějších částech světa se běžně neužívá, na což je třeba si dávat pozor. Nad značkou H tedy může např. Američan nevěřícně kroutit hlavou, zatímco B český hráč často chybně interpretuje jako Hes a podivuje se, proč to zní tak divně... Chápání a rozlišování těchto značek je tedy potřeba vždy přizpůsobit původu not a celkovému hudebnímu kontextu.

Dim

Dále vzniká malý problém se značkou dim: správně se jedná o označení zmenšeného kvintakordu, tj. trojzvuku. Tím se odlišuje od značky dim7, která označuje septakord. Ovšem většina praktických muzikantů automaticky chápe dim jako dim7 (asi protože lépe zní a více se používá). Proto se často setkáme s názorem, že dim znamená septakord, ale zmenšený kvintakord je třeba zapsat jako m5-. Vzhledem k praktickým zvyklostem je tento způsob zápisu možná i bezpečnější. Nic tedy nezkazíme značkou dim7 pro septakord, m5- pro zmenšený kvintakord a dim pro situaci, kdy je nám v zásadě jedno, kterou variantu interpret použije. Jako označení zmenšeného septakordu se užívá také o (kroužek) nebo o7.

Maj7 a velká písmena

Značka maj7 (původně 7Maj) znamená velkou 7, zatímco samotná 7 je vždy malá. V notách se často setkáváme se zkrácenou podobou maj, někdy se užívá pouze j7, j nebo Δ (trojúhelníček), případně Δ7. Samotná značka maj bez čísla není přesná, protože může teoreticky označovat i durový kvintakord. Zmatek je také i v oblasti psaní velkých/malých písmen, takže značku je možno zapsat jako Maj7, maj7 a viděl jsem i MAJ7 (nedoporučuji používat, špatně se čte a není to správně). Samozřejmě je to otázka zvyku, u nás bych dal přednost raději psaní malými písmeny, tj. maj7, dim7 apod., ale může se samozřejmě lišit - v anglicky mluvících zemích užívají častěji značky s velkými písmeny na začátku.

Čísla a indexy

V předchozím textu je zdánlivý zmatek s velikostí zápisu znaků. Je to tím, že číslice za základním tónem se píší horním indexem, zatímco ostatní části značky normální velikostí. Tedy správně je Cdim7, Ami6 apod., ale Cmaj7 by se měl psát Cmaj7 nebo C7maj (původní zápis). Důvod je jednoduchý: maj se totiž vztahuje k septimě 7, kterou upřesňuje, nikoliv k základu C. Podobně je na tom pak značka sus4 nebo add2 apod. - i ty by se měly psát horním indexem.

Zmenšeně malý septakord a sus2

Zmenšeně malý septakord nemá vlastní zkratku, používá se složitější m7/5- nebo ø (symbol průměru), případně ø7. Zápis 7/5 apod. je spíše nouzová záležitost, číslice by měly být ve sloupečku pod sebou. To samozřejmě např. ve Wordu a dokonce i v mnohých notografických programech napíšete jen obtížně, proto se obvykle volí jednodušší forma horizontálního zápisu s lomítkem. Problém je také se značkou sus2 - setkal jsem se i s názorem zkušeného jazzmana, že se tato značka nepoužívá a že vhodnější zápis Csus2 je Gsus4/C. Nevím, mně tedy Csus2 přijde jednodušší...

Dur a moll, závorky

Mollový akord se dříve značil jako Min, dnes se obvykle zkracuje na mi nebo jen m. Často se setkáme se symbolem - (mínus). Podobně pak místo značky zvětšeného akordu aug vidíme v notách pouze 5+ nebo jen +. Američané zase píší posuvky obráceně, takže např. místo 6- se objevuje -6 nebo b6. C-6 pak znamená Cm6 nebo C6b? Zápis Cb6 by zase šel v Evropě chápat jako Ces6... Proto se v těchto případech používají závorky, které vše ujasní: C(-6).

Posuvky

Posuvky # a b je možno psát normálně, nebo se (ale pouze u přípony!) užívá + - . Správný zápis je pak opět jako horní index, tj. např. C#mi. U nás se občas setkáme také s fonetickým zápisem Cis místo C#, Ces místo Cb apod., někdy pak velká písmena označují dur a malá moll (tedy C = C a c = Cm). Ale posledně jmenovanou formu zápisu bych dnes již určitě nedoporučil (konvenci velkých a malých písmen zato důsledně dodržujme v pojmenování stupnic a tónin, tj. C dur / c moll).

Závěr

Jak vidíme, zápisových variací je nepřeberné množství. Musíme proto být ke značkám tolerantní a chápat je jako otevřený systém, který má sloužit především k pohotové orientaci např. při doprovázení nebo improvizaci. Jemné odchylky od naučeného systému pak jistě pochopíme a snadno vysvětlíme podle hudebního kontextu.


Pokud už vše umíte, vypracujte hodnocený test:

Obtížnost testu:

primitivní lehký normální supertěžký


Autor programu a textu: michal.janosik@volny.cz



Průběh testu: